"Když jsem šla do Valencie, chtěla jsem si zkusit jeden rok v cizině. Nakonec přibyla ještě sezona v Galatasaray. Poznala jsem svoje, basket mi dal všechno, ale teď chci víc vklouznout do normálního života," řekla Ivana Večeřová včera ve Špindlerově Mlýně, kde je na soustředění s národním týmem v rámci přípravy na podzimní mistrovství světa v Česku.
Znamená to, že chcete basketbal ve svém životě upozadit?
Tak bych to neřekla. Do angažmá ve Valosunu půjdu naplno, dám tomu sto procent. Těším se, že budu něco předávat mladým holkám. Už mě unavovalo věčné cestování, měla jsem jasno, že už nechci hrát Euroligu. Mohla bych do toho jít dál a úplně si odrovnat zdraví, ale to mi za to nestojí.
Angažmá v cizině vám v tomhle směru ublížilo?
Ve Španělsku byl zvláštní přístup k tréninku, tam jsem si zdraví zničila. V létě horko, v zimě v hale velké chladno. Vazy trpěly. Šly jsme třeba série sprintů a pak se zastavily na dlouhé vysvětlování. To máte jako auto. Když ho v zimě nastartujete na pět minut a pak na dvacet minut vypnete motor, taky znova vychladne.
Když jsme spolu mluvili minule, tak jste si ale Španělsko ve srovnání s Tureckem pochvalovala.
Život ano. V tomhle směru to byly dvě úplně odlišné zkušenosti. Ve Valencii jsme byly ve dvou s Janou Veselou. Naučila jsem se jazyk, jezdily jsme na výlety, pohoda. Turecko byl opak. Šeď, tmavo, hned u hotelu letiště, člověk se nevyspal. Až poslední dva měsíce jsem dvakrát vyrazila z Istanbulu do Antalye, to bylo fajn. Ale celkově jsem v Turecku byla sama, což moje rozhodnutí o návratu urychlilo. Ujasnila jsem si moc věcí, těším se domů.
V Istanbulu má angažmá i řada dalších českých nebo slovenských sportovců. Schůzky s nimi nebyly možné?
Milana Baroše jsem poznala na velké klubové party, představil nás Petr Tuček, který hraje za Galatasaray basket na vozíčku. Ale na nějaká setkání nebyl čas. Třeba v listopadu jsem byla doma pět dnů, jinak neustálé cestování. A tak to tam mají všichni sportovci. Domlouvala jsem se s Tomášem Sivokem a stejně jsme se nesetkali. Říkala jsem si, že žiju jako ve vězení.
To vás teď asi nepotěšilo, že musíte s reprezentací zase do hotelu. Navíc několik dalších soustředění před mistrovstvím světa ještě přijde...
Tady je super, že se známe, jsme všechny Češky. V Turecku jsem byla na hotelu s domácí holkou, co se moc nedomluvila anglicky. Teď si můžeme pěkně zanadávat, pokecat. Ale na ten minulý kemp do Tunisu jsem nejela, to jsem panu Blažkovi (trenér reprezentace) řekla, že prostě nemůžu. Z hotelů mám pořád husí kůži.
Kdyby se mistrovství světa nehrálo u vás doma v Brně, vrátila byste se vůbec do reprezentace?
Já jsem furt doma v Šumperku, i když mám s Brnem spojenou dlouhou kariéru. Chtěla jsem si ještě zahrát tady s těma holkama, zkusit si to. I když se hromada lidí včetně táty diví, že jsem si přidala další sezonu.
Ve Valosunu budete lídr. Přijmete tu roli?
Abych se přiznala, tak mě v cizině nudilo i to, že jsem v těch týmech byla v pozadí. To teď nebudu, ale že bych hrála čtyřicítky, to určitě ne. To jsem nikdy nehrála a už nezačnu. Těším se na spolupráci s mládím, pro holky bude třeba přínos, že si se mnou půjdou zatrénovat.
tisknout 
