"Chtěl bych šampionát ještě jednou zažít," tvrdí kapitán děčínských basketbalistů, který se představil už na ME v roce 2007. O šanci odcestovat za rok do Slovinska bude bojovat v kvalifikačním zápasem s Itálií v rodném Chomutově.
Jaký by byl před rokem kurs, že budete zase v národním týmu?
Asi milion ku jedný. Sbíral jsem se z nemoci, jsem rád, že jsem to nevzdal. Po sezoně jsme si s trenérem Budínským v Děčíně sedli. Nastínil mi představy a já říkal, že do toho půjdu. Překvápko! Kdyby byl zdravý můj jmenovec Pavel Houška, já tu nejsem. Poděkoval jsem mu, ale s úsměvem. Radši bych, kdyby na operaci nemusel.
Jste hecíř i v reprezentaci?
Jsem na to zvyklý, přece jen jsem v klubu kapitán a už mám věk. Snažím se hecovat, všem to pomáhá. Jsem na černou práci, patří ke mně. Doufám, že přidám i pár bodíků, jako se mi to povedlo na turnaji v Estonsku. Ale hlavně ať se postoupí, je jedno, jestli se trefím zrovna já.
Jak Chomutov žije kvalifikací?
Mám tady spoustu kamarádů z basketu, ale i z hokeje, kam jsem dřív chodil fandit. A doufám, že to strhne i hokejové fanoušky, kteří jsou v euforii z postupu. V hale, kde se hraje, jsem vyrůstal. A když jsme tady letos hráli ligu, byla parádní atmosféra. Doufám, že bude vyprodáno. Těším se! Mám rád, když za námi fanoušci stojí.
S Itálií to bude velký zápas.
Pro nás je teď každý zápas velký. Jasně, Italové mají zvuk, ale lidi by měli přijít i na ty papírově slabší. Potřebujeme jejich podporu, potřebujeme cítit šestého hráče. Chci si zase zahrát Euro jako v roce 2007. Tehdy jsem bránil Němce Nowitzkého, rád bych se potkal s dalšími velkými ikonami.
tisknout 
