"Je fajn, že jsme si to mistrovství sami vybojovali, osmé místo v Litvě považuji za skvělý výsledek. Byla jen škoda, že nám dost zápasů uteklo v koncovce. Viděli jsme ale, že na soupeře máme," tvrdí Peterka, jeden z nejnadějnějších tuzemských hráčů.
Mohlo to dopadnout ještě lépe Chorvaty jste podle všeho mohli ve čtvrtfinále turnaje porazit. Tenhle zápas proti nim vám sedl víc než finálový před rokem v Pardubicích, je to tak?
Vyvíjelo se to lépe, hlavně proto, že si jejich nejlepší hráč (Mario) Hezonja udělal rychle tři fauly. Nastoupil kvůli tomu jen na nějakých osmnáct minut. Nám se ale vůbec nepovedla čtvrtá čtvrtina. Nedá se nic dělat, dál šli zkrátka oni.
Oba následné duely o konečné 5. až 8. místo jste prohráli. Nechyběla vám po čtvrtfinále motivace?
Trochu zklamaní jsme z toho byli. Zbývající zápasy jsme ale vyhrát chtěli, protože páté místo by bylo super. Šli jsme do toho všichni na sto procent.
V neděli jste na závěr šampionátu podlehli 70:77 Číně. Čím se to utkání lišilo od souboje s týmž soupeřem ve skupině, který byl co do skóre těsnější?
Řekl bych, že si byly hodně podobné. Tři čtvrtiny byly z naší strany dobře rozehrané, ve čtvrté ovšem přišel úsek, kdy šli přes nás. My to ještě chtěli zvrátit v koncovce, ale to se nepodařilo.
Martin PeterkaOdchovanec pardubického basketbalu se narodil se 12. ledna 1995, měří 202 cm a váží 89 kg. Hraje na pozici křídla nebo pivota. Člen tréninkové skupiny Golden Talents. Jeho otec Lubomír, nynější trenérský asistent u A-týmu Pardubic, je jejich bývalým vynikajícím střelcem, a starší bratr Ondřej za ně v nejvyšší soutěži nastupuje. I Martin Peterka má na kontě několik startů v Mattoni NBL. Je ale především oporou mládežnických výběrů Pardubic i reprezentace. S ní vybojoval loni stříbro na ME a letos čtvrtfinále na MS do 17 let. V mládežnických kategoriích Peterka posbíral řadu ocenění. Studuje na Sportovním gymnáziu Pardubice a kamarádi mu neřeknou jinak než "Mičego". |
Nepovedené koncovky zmiňujete často. Co za nimi stálo? Únava?
Určitě taky. Všechny zápasy jsme odehráli v rotaci sedmi nebo osmi hráčů, to se na nás nutně muselo projevit. V poslední čtvrtině jsme třeba nedali volnou střelu, neměli sílu doskočit balon...
Vy sám jste po turnaji hodně "dobitý"?
Hlavně v posledních zápasech jsem únavu pociťoval dost, to k tomu ale patří, počítal jsem s tím. Jsem rád, že jsem si těch osm utkání mohl zahrát s takhle velkou minutáží. Teď se nicméně těším, že budu mít chvilku volno.
Na rozdíl od loňského mistrovství Evropy, kde chyběl pro nemoc, s vámi letos nastupoval pivot Adam Pecháček. Bylo to poznat, že se zvedla síla mužstva?
Byl to další dobrý pivot do rotace, hodil se tam. S týmem se sžil bez problémů, známe ho dobře. Větší konkurence mužstvu vždycky prospěje.
Co byste označil za nejsilnější zážitek na mistrovství?
Zápas proti Američanům, možnost porovnat se s nejlepším basketem na světě. Celé mistrovství ale bylo jeden velký zážitek. Aréna, kde se hrálo, jak se tam o nás starali... A samozřejmě všechny zápasy.
Jaká byla konfrontace s družstvem USA? Vyrovná se mu někdo co do tvrdosti?
Bylo pár týmů včetně našeho, které s ním dokázaly po nějakou dobu držet krok. Celý zápas to ale nesvedl nikdo.
V čem zejména mají oproti zbytku světa navrch?
Není to jen jedna věc. Do rotace mají dvanáct špičkových hráčů, kteří se můžou libovolně zastupovat. Fyzicky jsou na tom úplně jinde než my, jsou siloví, naskákaní, rozehrávači i křídla mají dokonalý driblink a střelci jsou všichni. Na turnaj byli výborně připravení.
Který zápas považujete za nejpovedenější pro vás, a - pokud by to byl jiný - který pro český tým?
Mně osobně se nejvíc dařilo ve čtvrtfinále proti Chorvatsku, dal jsem tam i dost bodů. Pokud jde o mužstvo, špatné nebyly třeba zápasy s Austrálií nebo hned ten úvodní proti Francii, který jsme vyhráli. Tam jsme zvládli všechny čtvrtiny dobře, ale zrovna mně bůhvíjak nevyšel.
Se zázemím turnaje jste byli spokojeni?
Hotel byl v klidu a hala obrovská pro nějakých deset až patnáct tisíc lidí. To zapůsobilo na všechny.
Prošli jste si hostitelský Kaunas?
Byli jsme na jedné delší a jedné kratší procházce, je to docela pěkné starší město.
Co jste dělali ve volném čase?
Většinou leželi na pokojích, povídali si, brouzdali na internetu a psali vzkazy domů.
Měl jste na šampionátu někoho v hledišti, třeba tátu, jako váš spoluhráč Jiří Šoula?
Neměl, zůstali doma. Fandili mi ale na dálku, po zápasech psali esemesky a tak.
Chystáte se teď odpočívat někde na dovolené s rodiči? Jaký program vás čeká?
Nikam do ciziny s našimi asi nevyrazíme, maximálně po Čechách. Chci si hlavně odpočinout. Je totiž možné, že budu i v reprezentační "osmnáctce", to by bylo tak za dva týdny. Aspoň deset dní volna si ale rozhodně užiju.
tisknout 
